Arnika z Karpentné

Fantastická kokří povaha s obrovským loveckým srdcem, které se jí nakonec stalo osudným. Fenečka z našeho prvního vrhu nám přinášela samou radost a já jsem do ní vkládala velké naděje. Osud tomu však chtěl jinak.

Náš malý čertík vymýšlel neustále nějaké neplechy a vždycky k tomu sváděl i ostatní, hlavně Benjiho. Žádný plot nebyl dost vysoký a pevný, Arnuška vždycky našla cestu ven. Vůně lesních dálek pro ni byla naprosto neodolatelná. Milovala les, měla fantastické lovecké vlohy, hlásila, pracovala s obrovskou chutí a vytrvalostí, i když byla velmi mladá. No a když měla pocit, že už jsme dlouho nebyli v lese, tak se tam vydala sama. Scénář byl vždy stejný – Arnuška hledala nebo vyráběla díru (a byla opravdu vynalézavá) a Benji hlídal, jestli náhodou někdo nejde – to si pak oba způsobně sedli a tvářili se nevinně s výrazem: To je dneska krásný den... No a pak stačil okamžik a už byli pryč!

Naše rodina nedělala nic jiného než hledala možná místa úniku, tatínek neustále spravoval a zabezpečoval ploty (pletivo zapuštěné 30 cm hluboko, mříže v zemi, stálé opravy prokousaných branek) a já jsem běhala po lese a hledala psy. Musím přiznat, že jsem tehdy byla ve vynikající fyzické kondici, protože můj vztek, že utekli, mne doháněl k nebývalým rychlostem. Celé okolí, všichni myslivci je znali a všichni je měli rádi. No a oni toho využívali, když už prostě nemohli, přišli do nejbližší chalupy se zoufalým výrazem, nechali se tam ubytovat a nakrmit a počkali, až mi lidé zavolají (měli na krku cedulky s telefonním číslem) a já si pro ně přijedu.

Arnika si moc rozuměla s naším Míšou, se kterým vytvořili rodinný výstavní tandem – trénovali spolu Junior handling. Hned na jejich první společné výstavě (Národní výstava psů Ostrava) se jim podařil obrovský úspěch – vyhráli!!! Všichni jsme byli moc a moc šťastní – opravdu jim to spolu slušelo a klapalo.
Bylo to pro nás všechny nesmírně těžké, když Arnika v květnu 2002 najednou umřela. Bohužel ji jako první našel Vítek, který si myslel, že spí v kotci a běžel domů pro píšťalku a stál nad ní a pískal a nemohl pochopit, že se neprobudí...
Arnuška, i když žila jen 16 měsíců, nesmírně obohatila náš život a má své místo v našich srdcích.

SV Brno 13. 4. 2002 p. Maria Husteiner
Kvadratická černá fena, dobře řezaná hlava, dobré oko, krk vysoko nasazen na korektních zádech, ve stavbě harmonická, pevné tlapy…