Cliff z Karpentné

Je 25. 1. 2003, 4 hodiny ráno, venku plno sněhu, mrzne až praští a my v naší vytopené kuchyni již od půlnoci s Rikinkou konečně rodíme. Na světě už jsou dvě krásné zlatosobolí fenečky, ale po dlouhé době, kdy Riki úporně tlačí a pořád nic, je jasné, že máme problém. Daří se mi nahmatat ocásek štěněte a zjišťuji, že štěňátko jde koncem pánevním a navíc se vzpříčilo za jednu zadní nožku. Plodový obal je prasklý, voda odtekla a je jasné, že jde o čas, k veterináři to mám půl hodiny cesty, takže nezbývá než to zvládnout sami. Ale místa je tam proklatě málo a pořád se mi nedaří vzpříčenou nožku dát do správného směru. Vtom si vzpomínám na obracení špatných poloh telat pomocí provázků (přece jenom mi ta vysoká škola k něčemu je) a běžím do ložnice: "Borku, prosím Tě rychle vstávej, musíš mi jít podržet Rikinu!" Borek chudák vůbec neví, která bije, ale nechá se dotáhnout do kuchyně a kleká si na zem a drží Rikinku. No a já se snažím v tom neuvěřitelně těsném prostoru navléct provázek na nožičku a všechno dostat do správné polohy – po čele mi stéká pot, sprostá slova už ani nepočítám a v duchu se loučím s tím, že štěně bude ještě živé. Ale hlavně jde o to, aby byla v pořádku Riki, která naprosto fantasticky spolupracuje. Konečně – už je všechno srovnáno a štěně se pomalu každým stahem posunuje na svět – tečou mi slzy, když na svět vykoukne nádherný zlatosobolí pejsek, ale jazýček je venku a štěně nedýchá, tak zahajuji resuscitaci – umělé dýchání, Borek mne utěšuje, že se nic neděje, že se to někdy stává … Ale najednou - DÝCHÁ!!! HURÁ!!! a CLIFF z Karpentné je na světě...

Ta chvíle rozhodla, že Cliff se stane dalším členem naší domácí smečky. Cliff – to je moje srdeční záležitost – roztomilý od malička, fantastická povaha, náruživý lovec, i když je ještě velmi mladý a teprve čas ukáže, jestli splní naděje, které do něj vkládáme. Doufám, že půjde ve šlépějích svého otce – Cliff Rosmery, po kterém je pojmenován a který tragicky zahynul na lovu v prosinci roku 2002.

Zatím je Clifečkovou nejoblíbenější zábavou hon na veškerou naši domácí drůbež, to ho moc baví – jen čeká na povel: Chyť ho! – vždycky, když mi utečou slepice, kachny či husy, používám naše psy na jejich odchycení…

Clifeček v srpnu 2003 absolvoval svou první výstavu v kategorii dorost. No a protože já jsem měla zrovna nohu v sádře, tak bojovali spolu s Míšou – a moc jim to slušelo - získali známku Velmi nadějný….

Ale výstavy a celý kokří život má Clifeček před sebou a my jsme moc zvědaví, jak se mu bude dařit...

Z posudku Ing. Antonoviče: 30.8.2003 Buchlovice
"Barva oka tmavá, zkus nůžkový, 7. měsíční ušlechtilý pes správné výšky, středně silné kostry, pěkně modelované hlavy s tmavým světlem, středně úzký krk s výrazným kohoutkem, krátký hřbet, hrudník i předhrudí odpovídá věku, standardní pohyb, povaha klidná."