O nás pro Vás

Listopad 2022

Je to již velmi dlouho, co jsem naposledy upravovala tuto rubriku...Čas letí jako splašený a u nás na Karpentné se pořád něco děje....V tomto roce uplynulo 24 let od chvíle, kdy do naší rodiny přišel první pejsek - náš nezapomenutelný Benjinek.Za ty roky jsme s naší psí rodinkou prožili spoustu nádherných chvil plných radostí a dobrodružství.

Moje psí rodinka mi dělá velikánskou radost a naplňuje můj život láskou, štěstím a radostí. Máme velmi pestrý život - jezdíme po výstavách po celé Evropě, věnujeme se canisterapii, lovecké práci, výcviku..Slovo Nuda u nás na Karpentné nemá místo.

Velkou radost a naplnění smyslu života mi přináší naše štěňátka a jejich rodiny. Jsem nesmírně šťastná, když vidím, kolik radosti a lásky přináší naši odchovanci svým rodinkám, prožívám s nimi jejich radosti, snažím se vždy být nápomocna při řešení jejich problémů a jsem moc ráda za všechny fotečky, videa a společná setkání. Se spoustou majitelů jsme v trvalém kontaktu, jezdí k nám na stříhání, na výcvik, na návštěvy, setkáváme se na výstavách,na loveckých zkouškách...Naši pejsci spojují naše životy a díky nim se z nás stávají přátelé a kamarádi. Nesmírně si vážím svých majitelů, kteří svým miláčkům věnují spousty lásky a péče a považují je za plnoprávné členy svých rodin. Jsem moc ráda, že nás osud svedl dohromady...

Ale chovatelství není jen o radosti, je to neustálý boj s přírodou, která mění Vaše plány a rozhoduje podle svého uvážení a mnohokrát chovateli ukáže, že jeho snaha byla marná a zoufalý boj skončí prohrou chovatele. Pokora - ta nikdy nesmí chovateli chybět a mám pocit, že čím déle se chovu pejsků věnuji, tím jsem pokornější a respektuji rozhodnutí přírody. Během těch let jsem zažila mnohé - za duhový most nám odešli kamarádi ve velmi mladém věku, kvůli infekci jsme přišli o celý vrh našich miminek, Eliška prohrála svůj boj o život po kousnutí zmije, Kalíšek podlehl torzi žaludku. Vím moc dobře, že se nedá v chovu psů nic naplánovat, naše děvčata jsou velké osobnosti a ony si rozhodují, kdy se začnou hárat,kdy je ta správná doba přivést na svět štěňátka. Moje chovatelské plány je nezajímají...A je to dobře, příroda je moudřejší  a silnější než my lidé . Žádný chovatel na světě neumí zaručit majitelům štěňátka, že zrovna jeho pejsek se dožije 15 let a bude po celý život zdravý.Takové zázraky prostě chovatel neumí...

Mojí snahou je odchovávat krásná a zdravá štěňátka s typickou povahou zlatého retrievra a dělám proto všechno, co umím. Velmi pečlivě vybírám rodičovské páry, všichni naši chovní jedinci mají různá zdravotní vyšetření, provádíme genetické testy na nejběžnější choroby.  Zlatý retriever je lovecké plemeno a lovecká práce je pro něj obrovskou radostí a proto se intenzivně věnujeme i lovecké práci, protože nás to všechny nesmírně baví. 

Nesmírně milujeme canisterapii, jsou to chvíle, které nás obohacují a naši pejsci ji dělají s velkou radostí a láskou a vždycky se na naše děti moc a moc těší...

Listopad 2015

Rok 2015 je pro nás na Karpentné zvláštní.....Moji synové, už ne kluci, ale mladí muži vylétli z rodného hnízda a oba dva se věnují vysokoškolskému studiu a bydlí v Brně.....hnízdo je prázdné....ze začátku to bylo těžké si zvyknout, ale najednou jsem zjistila, že mám mnohem více času a prostoru se věnovat svým zálibám a koníčkům....a naše smečka s radostí přivítala tuhle změnu a všichni si to spolu neuvěřitelně užíváme... Chodíme po horách a po lesích, jezdíme na výstavy, věnujeme se loveckému výcviku, jsme neustále v pohybu.....

Nejstarší a zakladatelkou naší smečky je Jessica ( Jarve z Vlčích luk), která brzy oslaví desáté narozeniny a je ve vynikající kondici a těší se dobrému zdraví a i v tomto věku je neuvěřitelně hbitá a každou chvíli proředí naše hejno slepic, které jí neuvěřitelně chutnají...
Její dcera Aprilka ve svých sedmi letech vládne celé smečce a má neustále plno nápadů, jak vylepšit naši zahradu....Debie ( dcera Aprilky a vnučka Jessicy) - to je neskutečná energie a chuť do práce a do všech lumpáren....miluje naše horské túry a má neskutečnou výdrž, ve svých dvou letech porodila svá první štěňátka a vzorně se o ně starala...Ellie - to je obrovská radost....všechny neskutečně miluje a snaží se všem udělat radost...jen nějak nedokáže pochopit, že díry na zahradě, i když jsou půl metru hluboké, mi radost neudělají....
A naše nejmladší Hanička . to je malý rarášek, který nezkazí žádnou lumpárnu a je naší nadějí do budoucna....

Velkou mojí radostí jsou oba dva naši kluci:
Lordík se svojí neuvěřitelnou skvělou povahou, chytrostí a inteligencí, kterou mne neustále překvapuje...je neuvěřitelně komunikativní, vždycky ví, co se po něm chce a vždycky se snaží všem kolem sebe udělat radost....Obrovskou radost mi dělá svými úspěchy na výstavních molech - v necelých třech letech je Šampiónem krásy Slovenska a Polska, čekatelem Interšampióna a Českého šampióna krásy...Svoje úžasné vlastnosti i krásný exteriér přenáší na své potomky, z čehož máme velikou radost...
Naší nadějí do budoucna je náš malý klučík Direct Hit Iz Doliny Solnca, který k nám přicestoval z Moskvy...Neustále vrtí ocáskem a je přesvědčený, že je na světě proto, aby ho všichni milovali....Je to zlatíčko a já doufám, že naplní naše naděje...

Smyslem veškeré naší snahy je odchov zdravých a krásných štěňátek, typických zlatých retreivrů...máme velikou radost ze štěňátek, které se u nás narodí....Období štěňátek je jedno z nejhezčích, je to sice spousta práce a starostí, ale také mnoho radostí z nového života.....Jsem vždy nesmírně šťastná, když máme plný dvůr roztomilých bílých kuliček, které se vrhají do všech lumpáren a s obrovskou radostí upravují naši zahradu....A dělá mi velikou radost, když naše miminka přináší lásku a radost svým páníčkům a jejich rodinám a obohacují jejich život....to je můj cíl - posílat do světa krásné zdravé retrievry s veselou povahou, kteří provází své milované rodiny na cestě životem.....

Aktuální stav v roce 2013

Čas letí jako splašený, kluci vyrostli jako z vody a už jsou z nich chlapi, z malých stromečků jsou velké stromy a jen mi připadá, že se neměním…Ale zdání klame…Ani u mne se čas nezastavil…
Bohužel už s námi nejsou čtyřnozí zakladatelé našeho chovu, v našem březovém háji spí náš milovaný Benji, Rikinka, Betka, Fanuška, Christinka, Arnuška, kteří ale neustále zůstávají v našich srdcích….Není dne, abych si na někoho z nich nevzpomněla, přinesli nám tolik krásného a dali nám tolik lásky.
Museli jsme se rozloučit i s našimi kobylkami Lenou i Heurékou a jejich ztráta pro nás byla velmi těžká.
Ale takový už je koloběh života, i dnes je naše zahrada plná života a psího štěkotu…a po pastvinách se prohání kozy,husy a kachny…
V naší smečce v současné době najdete čtyři golden retrievery: Jessica ( Jarve z Vlčích luk), její dcery April z Karpentné a Airin z Karpentné a společnost jim dělá nádherný litevský kluk Nenuoramos Lord Wizard – Lordík.
Kokršpanělé se jmenují Charlie z Karpentné, Jeanie Moravia Mystery, Isis z Karpentné a Iris z Karpentné.

Naše chovatelská stanice Golden retrieverů a anglických kokršpanělů se už od roku 1999 snaží naplnit svůj cíl…posílat do světa nádherné psy s milou povahou, kteří se stanou nedílnou součástí své rodiny a jsou po boku svých páníčků každou vteřinu svého bytí.

Za 14 let naší chovatelské činnosti jsme vychovali spoustu štěňátek a díky nim jsme získali spoustu dobrých přátel a kamarádů.
Věřím, že i nadále budou naši pejsci rozdávat radost a štěstí

Během roku 2006...

Dlouhé odmlčení na těchto stránkách bylo způsobeno velkými změnami v našem životě. V březnu 2004 se bohužel rozpadlo naše 13-ti leté manželství a tak jsme na naší samotě u lesa zůstali sami s dětmi a celou naší čtyřnohou smečkou. Každý,kdo tuto situaci prožil ,ví,že takové chvíle jsou nesmírně těžké a stojí spoustu sil, nervů i prolitých slz.

Ale jak se říká, nouze naučila Dalibora houslím…A tak i já, absolutní technický antitalent,který v životě nezabil ani hřebík, neudělal pořádnou třísku, jsem se naučila spoustu nového…Metoda pokus omyl se stala velmi oblíbenou a její výsledky byly mnohdy naprosto překvapivé. Při tom všem bylo nesmírně mnoho chvílí humorných a krásných, spáchala jsem mnoho objevů, např.že všechno se dá spravit obyčejným špagátkem (co se dobře sváže, to nepovolí a nepotřebujete vrtačku,ani hřebíky, či kladívko).Zjistila jsem,že neuvěřitelně krásný rozhled je z komína (poté,co se mi v zimě neustále ucpával komín,jsem se musela naučit vylézt na střechu a komín pravidelně každých 14 dnů čistit…Dnes už se nebojím a vychutnávám si ty nádherné pohledy).

Všechny starosti a problémy vedly k rozhodnutí,že pokud se situace nezklidní a život se nedostane do normálních kolejí,tak nebudeme mít štěňátka a to z jednoho prostého důvodu, nemohli bychom jim věnovat tolik péče,kolik je potřeba. Ze stejného důvodu jsme se připravili i o tak námi oblíbenou atmosféru výstav,bylo třeba řešit důležitější problémy.

Celý rok 2005 jsem se snažila dostat život do normálních kolejí a najít novou cestu, po které půjdu dál… Dnes už mohu směle říci,že jsme to zvládli. Nesmírné díky patří všem mým přátelům a známým,kteří mi v nejtěžších chvílích neskutečně pomáhali a drželi mne nad vodou… Děkuji Vám, moji milí…

Obrovský dík si zaslouží čtyřnozí členové naší rodiny – svojí neutuchající radostí a láskou mi obrovsky pomáhali ve chvílích smutku, vždy byli nablízku a neustále přinášeli radost. Neomylně dokázali vycítit,kdy je mi zle a vždy se neuvěřitelně snažili zlepšit mi náladu.Jen ten,kdo to zažil, ví, o čem hovořím.

Teď už vím,že to nejhorší máme za sebou a už nám zase svítí slunce nad hlavou…

Jak to všechno začalo

Sudičky mi daly do vínku kromě jiných darů jeden obrovský – lásku ke zvířatům. Od malička jsem vždy vyhledávala společnost příslušníků zvířecí říše. Mé nejranější vzpomínky jsou, jak mne můj tatínek vozí na koze (já jsem si moc přála jet na koni, ale toho bohužel babička neměla a táta mi vysvětlil, že na koze to je lepší), jak mne pak ona dotyčná koza nabrala na rohy a hodila do kopřiv a já řvala jako tur.

Se svou babičkou jsem strávila několikrát noc na jejím pracovišti v kravíně, kde jsem milovala všechny telata a vůbec jsem nechápala, proč se babička tak zlobí, když jsem si povídala v ohradě s býky, kteří mi ani trochu nepřipadali nebezpeční. Babička měla tři psy – Zorku, Lesana a Žolíka - klasické venkovské křížence špice bez jakéhokoliv rodokmenu, kteří byli mými druhy při všech možných hrách. Jednou mi rodiče dovolili vzít si Žolíka na pár dnů domů do města – maminku málem trefil šlak, když zjistila, že z jejích milovaných korálů jsem Žolíkovi vyrobila úžasný obojek.

Celé mé dětství provázela jedna obrovská touha – mít doma vlastního psa. Několikrát jsem domů přivedla cizího psa, o kterém jsem byla přesvědčená, že se zatoulal a marně jsem se snažila vysvětlit našim, že u nás musí zůstat. O psech a zvířatech jsem přečetla vše, co bylo dostupné. I má profese měla být spojena se zvířaty – vystudovala jsem Vysokou školu zemědělskou v Brně a pořád jsem snila jsem o tom, jak to bude úžasné, až budu mít svého vlastního psa.

Tento sen se mi splnil až v mých 31 letech, kdy jsem se konečně dočkala. Zjistila jsem, že poté co naši dva synové již odrostli plenám a nevyžadují 24 hodin denně mou pozornost, si konečně můžu pořídit psa. Že to bude kokršpaněl jsem věděla již od svých 10 let.

Začala jsem tedy shánět inzeráty – hned na prvním telefonu se mi na mou otázku: Je velký problém mít v bytě ve městě manžela, dva malé kluky a ještě psa?“ dostalo úžasné odpovědi: „Není, já mám manžela, dva kluky, dva psy a 4 štěňata....!“ Tak jsem se seznámila na inzerát se svou velkou kamarádkou Janou Babkovou, se kterou jsem za ty roky prožila spoustu úžasných věcí, zážitků a diskusí a které vděčím za všechno – to ona mě přivedla na myšlenku založit svou chovatelskou stanici, vlila do mne nadšení, držela mne ve smutných chvílích. Janičko, díky!

V únoru 1998 jsem si od Babků přivezla černou chlupatou kuličku – Bendžínka (Benji Moravia Mystery), který se velmi rychle stal miláčkem naší rodiny. V září přišla první výstava v Hradci Králové, kde jsme absolvovali náš křest ohněm. V únoru 1999 Benji na mezinárodní výstavě v Brně získal titul nejlepší mladý pes a postoupili jsme do finále celé výstavy – no byl to pro nás nepředstavitelný úspěch! A tak začalo naše společné ježdění po výstavách – Benji miluje výstavní atmosféru a za ty roky jsme spolu zažili spoustu krásných chvil.

V roce 1999 se naše rodina rozrostla o další kuličku – zlatou Denušku (Denny Moravia Mystery) – roztomilou fenečku, která nám dělala samou radost a měla být základem naší chovatelské stanice. Bohužel ale Denuška v 6 měsících těžce onemocněla a když se uzdravila, tak bylo jasné, že z ní nikdy nebude chovná fena. Svůj nový domov našla v rodině mé sestry Evy, kde dodnes spokojeně žije, jezdí na závody, skládá pracovní zkoušky a dělá svému okolí radost.

A tak k nám přišla v srpnu 1999 další kulička – tentokrát z Valašska – černá s pálením – Rikinka ( Ulli Rosmery) a s ní jsme poznali další skvělé přátele – rodinu Kašparových z chovatelské stanice Rosmery. Miloš s celou svou lidskou i psí smečkou mi ukázal, že i časově náročný chov psů se dá skvěle skloubit s rodinným životem a prací v zaměstnání. A hlavně, že chovatelé nemusí být konkurenti, ale mohou být skvělí přátelé, což je přece na tom všem nejkrásnější.

Rikinka se stala první chovnou fenou naší chovatelské stanice z Karpentné, která byla založena v roce 2000.

V létě roku 1999 se naší rodině splnil velký sen – přestěhovali jsme se z městského sídliště na vesnickou samotu na úpatí Moravskoslezských Beskyd do malé obce Karpentná. Konečně jsme našli místo pro těsnější život s přírodou a také lepší podmínky pro naše psy – velká zahrada, procházky po polích, lesy plné zvěře.....

Dnes už tvoří naši smečku – Benji, Riki, zlatá sobolí fenečka Betty McDonaldová a nejmladší zlatosobolí Cliff, kočky Macek a Micka, huculská kobylka Lenka, koza Syndy, ovečky Tereza, Berry a Teofil, čuník Čufík, kachny, husy, slepice, krůty .....

A tak žijeme náš život obklopeni přírodou a zvířaty, prožíváme dobré i zlé a jsme šťastní, že i v tomhle přetechnizovaném a uhoněném světě máme svůj klidný přístav a domov s velkým D.